Včera jsme se potkali se spolužáky z gymplu. Zašli jsme na pivo a vzpomínali na staré časy. Narazili jsme také na různé školní projekty, které jsme spolu tvořili. Jeden, který mi obvzlášť utkvěl v paměti. Jednalo se o úkol na hodinu dějepisu, kde bylo cílem formou příběhu popsat jeden den osoby, která v roce 1971 žila na území naší země.

Tehdy jsme toho ještě moc neuměli, ale vybrali jsme život dvou lidí. Zatvrzelého člena KSČ a protisystémovou novinářku z redakce Pochodeň. Jejich den jsem popsali formou krátký útržků a prezentovali je na jednoduchém webu.

Když se na vše koukám dnešním pohledme, bylo to takové roztomilé ale přesto ne nekvalitní kvalitní projekt. Proto bych se s vámi příběhy podělil. Je si je možné přečíst na webu https://dejak.pages.dev/. Ten ovšem není responzivní a na mobile by se četl špatně, tak přidám níže textový obsah bez grafického zpracování.

1971 - JEDEN DEN

Šárky Pazderové

(1927 - 1978)
Novinářka, členka strany, po roce 68. začala kritizovat režim a z toho důvodu byla perzekvována.
ÚSPĚCH: V roce 1960 se podílela na předvolební kampani a přípravě 2. celostátní spartakiády.

Jardy Kubíčka

(1915 - 2001)
Proletář, později předseda JZD a věrný člen KSČ.
ÚSPĚCHY: Dostal se na celostátní sjezd KSČ.
OCENĚNÍ: Řád budování socialistické vlasti.

RÁNO

Vstanu a vzpomenu si na doby, kdy jsem vykonávala práci novinářky redakce Pochodeň. Tehdy můj život ještě nebyl zahalen prachem s příchutí beznaděje. Denně zpytuji svědomí a je mi líto všech mých drahých, kterým jsem tímto ublížila. Bůh ví, že jsem svými činy tak nezamýšlela schválně.

Jé to je dneska ale krásně. Před týdnem mi přišla pozvánka na Celorepublikový sjezd KSČ. Tak hurá natáhnout kšandy, mámo usmaž mi řízek, a na cestu. Nemohu nechat soudruhy dlouho čekat. Dnes se má projednávat nová pětiletka, která nám pomůže vybudovat společnou vlast po vzoru Velkých bratrů.

DOPOLEDNE

A zase na cestu. Do práce mi to trvá necelou hodinu, ale co se dá dělat. Měla bych být ráda, že mě s takovým kádrovým posudkem aspoň někam vzali. Pravda, práce to byla velmi náročná oproti mé oblíbené novinařině. Často padám vyčerpáním a jsem si jistá, že ani ďábel by nenechal největší hříšníky světa takto trpět. Doufám, že to je vše jen o zvyku.

"Krásný den soudruhu, čest práci!" A kde se uvelebím? V první řadě, ať mám nejlepší výhled. A to občerstvení tadyhlenc. To se nacpu až prasknu. No kdyby soudruh Kameňák nebyl taky tak natrvdlej, mohl si tady se mnou taky hovět. Kdo to přichází? To bude sám Soudruh s velkým "S" - Husák. "Čest práci" Řvu z plného hrdla.

ODPOLEDNE

Pracuji ve výrobním družstvu TVAR Pardubice jako lisařka. Přiznávám, že můj dopolední popis práce nebyl až tak přesný. Byla jsem rozčilená a takto ráno a dopoledne se často utápím v melancholii. Pan majitel je velmi hodný. Ví, jaké máme posudky a co jsme zač. Je si moc dobře vědom toho, co by mu za to mohlo potenciálně v budoucnu hrozit, a přesto nás zaměstnává.

Stále na to nemůžu zapomenout! To co říkal soudruh Husák... Bylo to tak silný. Na to nikdy nezapomenu. Teďka sebou jdeme plácnout do stranického autobusu značky TATRA - poslední výkřik naší technologie! S tímhle kouskem doslova předjedeme všechny ty anarchistické kapitalisty. Letos si pro nás soudruzi ze sjezdu přichystali vejlet do továrny na konci města. Prý tam plní pětiletky na 130%! Už se těším, až nějaké vychytávky donesu k nám domů!

VEČER

Na cestu z práce se těším nejvíc. Je to jako vyhlídka na lepší zítřky. Ruce mě bolí a kůži mám popraskanou od všech chemikálii, ale to vše se mění v příjemnou agonii, když končí pracovní směna. S děvčaty sedíme na posledních místech v autobusu a nezávazně spolu diskutujeme. I navzdory naší životní situaci, snažíme se být stále pozitivní. A o tom to celé je. Musíme se radovat z maličkostí, i když se má jednat třeba o usednutí na sedadlo se žvýkačkou.

Parádní příklad toho, jak to má vypadat! Díky takovému budovatelskému duchu, kterého jsme v té továrně mohli vidět, směřuje naše země kupředu. Žádný z těch kapitalistických států se nám nevyrovná. A s tím chlapíkem vepředu už vůbec ne! Ten má nervy ze železa, ten neustoupí, jak Chruščov v Karibiku. Takže mu dám svůj hlas. Zkrátka dá rozum, že novým generálním tajemníkem naší strany nemůže být nikdo jinej, než Husák.

NOC

Přicházím z práce do práce. Můj muž je důsledkem zranění v invalidním důchodu. Navíc od té doby, co se výbor usnesl odebrat mu záslužné medaile z jeho dlouholeté pohraniční služby za naše "otevřené nepřátelství proti SSSR", nebylo s ním do řeči. Na celou domácnost jsem byla tedy sama. Dokonce i mého syna mi vzali, když byl povolán k povinné vojenské službě. Nezbývá nic, než čekat, kdy nám seberou i střechu nad hlavou.

Teda to byl den! Emocemi jsem bez sebe. Cloumá to se mnou jak když jsem seděl na novém traktoru. Tuhle zemi čekají pouze lepší a lepší zítřky. Všichni mají práci. Jsme prosperující zemí s nehodovostí tak nízkou, že si můžeme dovolit dělat auta z plastu (náš starý dobrý trabant). Nejsme vykořisťováni žádnou vyšší třídou. Vytvořili jsme perfektní rovnocennou společnost, ve které si neškrtnou ani cizí, kapitalističtí vetřelci. Všechno je k mání. Vše, co člověk potřebuje, si může za lacino koupit. Pokud Hobbes mluvil o nějakém druhu dokonalé společnosti jako utopie, zcela jistě jsme toho dosáhli.

Poznámka: Osudy Šárky Pazderové jsou dle reálných událostí. Život Jardy Kubíčka je pouze smyšlenou fikcí.